Písmo světelné i jiné

Luděk H24. 11. 2015

Makrofotografie bez mýtů a legend

Mravenec si nese kořist
Luděk H

Na cestě zpět do mraveniště.

Když se člověk věnuje mnoho let nějaké činnosti, ať už jde o makrofotografii nebo jakoukoli jinou činnost, měl by o ní i něco vědět. V řadách fotoamatérů určitě převládá trend nejdřív praxe a teorie třeba někdy při dlouhých zimních večerech, příští rok, přespříští rok...

Otázkou je, jestli je to zcela dobrý přístup a nebylo by lepší přece jen nějakou tu teorii k praktickým znalostem přibrat. A to čím dříve, tím lépe. Aneb po mnoha letech fotografování makra není zrovna to pravé ořechové zjistit, že jsem se kupodivu celou dobu makrofotografii nevěnoval. Navíc kolika lidem ve svém okolí jsem o tom básnil, že se makrofotografii věnuji...

Je tomu tedy opravdu tak?

Úvodem

Čmelda
Luděk H

Fotografie hmyzu

Člověk co se makrofotografii nevěnuje, může mít zkreslenou představu o tom co vlastně ta makrofotografie je. Třeba nedávno jsem se při debatě od kamaráda dozvěděl, že pro něj makrofotografie znamená fotografii hmyzu. On se přece jen makrofotografii nevěnuje, tak si říkám, korektní znalost tohoto pojmu v jeho případě přece jen nemusí být nezbytně nutná. Hmyz je malý, tak je to makrofotografie, když je na ní vyobrazen.

V přibližně stejnou dobu mi ale jiný člověk v jedné větě sdělil, že makrofotografie je fotografie hmyzu a makrofotografii se věnuje několik desítek let. Tam už se mi rozsvítil červený semafor, pozor fotoamatére, soudruzi z NDR asi někde udělali chybu. V určitých směrech a rozměrech se tedy pokusím makrofotografii přiblížit ať už člověku makrem nepolíbenému nebo nejspíš i mnohaletým praktikům.

Pojem makrofotografie

Tiché doteky
Luděk H

Fotografie části květu kohlerie, tedy fotografie rostliny (ne hmyzu) a je to makrofotografie.

Nebudu otálet a hned pěkně za čerstva prozradím, makrofotografie je vcelku přesně definovaný pojem. Ať už skrz lidský zrak jako snímek zachycující více detailů než kolik jich rozliší lidské oko z 25cm vzdálenosti nebo přesněji skrz fyziku jako poměr zobrazení velikosti obrazu předmětu ku skutečné velikosti tohoto předmětu, kdy musí být tento poměr v rozsahu 1:1 až 30:1.

Prakticky je to velmi jednoduché. Vlastník (v dnešní době převážně) digitálního fotoaparátu s výměnnými objektivy, a to ať již jakéhokoli rozměru snímače, pokud na tělo nasadí objektiv, který ostří od nekonečna až po makro 1:1, tak pokud tento objektiv přepne na manuální ostření a přeostří jej na minimální ostřící vzdálenost, tak cokoli vyfotí, bude se jednat o makrofotografii. Pokud pootočí ostřícím prstencem z minimální ostřící vzdálenosti (na stupnici zaostřené vzdálenosti v daném místě bývá i označení poměru zvětšení 1:1) jakkoli směrem k nekonečnu, již se o makrofotografii při použití daného objektivu nejedná. Složitější zjišťování je v případě kompaktů nebo při použití jakýchkoli dalších (mezi)článků s optikou a tělem, tedy předsádek, telekonvertorů, mezikroužků, atp..

Makrofotografie tedy není o nápise Macro na objektivu. Není ani o fotografovaném předmětu, ať už tedy jde o hmyz, minerály, houby, rostliny, krajinu, atd..

Pro pozorného čtenáře, v úvodu použitá fotografie „Čmelda“ je sice fotografií hmyzu, ale rozhodně přitom nejde o makrofotografii. A není to z důvodu toho, že nebyl nasazen makroobjektiv.

Pro zájemce je v tomto směru snadno k nalezení článek o makrofotografii na Wikipedia encyklopedii.

Chci tvořit makrofotografie

Chtít znamená znát používanou fototechniku. Pokud tomu tak úplně není, pak je zde jeden snad docela rychlý způsob jak si ověřit, že se svým fotoaparátem fotografuji makrofotografie, resp. že s ním lze fotografovat makrofotografie, tedy snímky s minimálně zvětšením 1:1.

Základ je znát alespoň s milimetrovou přesností velikost snímače vlastněného fotoaparátu. Pokud ji neznám, lze ji najít např. na fototechnicky zaměřených webech (např. dpreview.com). Pak stačí na milimetrový papír vyznačit obdélník o rozměrech snímače a pokusit se aparát nastavit tak, aby tento obdelník zcela opisoval okraje výsledného snímku a bylo na tento milimetrový papír přitom správně zaostřeno. Při takovém nastavení jde o nastavení fotoaparátu pro pořizování makrofotografií při zvětšení 1:1, pokud lze zaostřit na menší než vyznačenou část milimetrového papíru (pozor, jen bez použití digitálního zoomu), dovoluje daný fotoaparát snímání s větším makroměřítkem než 1:1 (tedy x:1, kde x je větší jak 1).

Pokud se nepovede (použitý aparát to neumožní) dostat do okrajů vykreslený obdélník, nezbývá než danému fotoaparátu nějakým způsobem pomoci. U kompaktních fotoaparátů to znamená nasadit nějakou předsádku nebo reverzně upevnit další objektiv. U fotoaparátů s výměnným objektivem to představuje použít jiný objektiv (pro nejlepší výsledky tedy nejlépe na fotografování makra určený) nebo opět přizvat na pomoc ať již zmíněnou předsádku, použít objektiv reverzně nebo přidat reverzně jiný objektiv, nebo použít mezikroužky či makroměch.

Prakticky s každým fotoaparátem lze použít nějaké příslušenství (ať už originální, vyrobené třetí stranou nebo vlastnoručně), se kterým je pak s danou technikou možné pořizovat makrofotografie. Kvalita výsledku je v tomto případě ale z valné většiny často úměrná ceně takové sestavy. Až na výjimky při experimentech s objektivy z dob dávno minulých.

Samozřejmě fotoaparát a příslušenství, které umožňuje vytvářet makrofotografie je jedna věc a většinou ta náročnější část jsou kvalitní výsledky.

Co snímek vážky, to makro

Jednou mi bylo dokonce doporučeno, podívej se pod kategorii makro (zkrácený název kategorie makrofotografií), co snímek sebevětšího hmyzu, mezi který patří například motýli nebo vážky, to kategorizace mezi makro. A navíc ne detail tohoto hmyzu, ale pěkně celý hmyz s prostorem kolem něj.

Ano, může to být makrofotografie, při použití velkého snímače (velkého filmového políčka), který bude mít minimálně reálné rozměry odpovídající rozměrům zachycené scény. Tedy snímač nebo políčko filmu o rozměrech v desítkách centimetrů. V drtivé většině případů jde ale o fotografie pořízené mnohem menším záznamovým médiem (FF snímač, APS-C snímač, atp.).

Proč jsou tedy tyto snímky v kategorii makro?

Ty důvody mohou být různé. Od toho nejjednoduššího, že ač jsou lidé zapálení makrofotografové, mnohem více mohou být nad to zapálenými ignoranty. Pokud je fotografie povedená (ať už z jednoho nebo nejlépe více hledisek) neznamená to, že bude horší, když se do kategorie makro nezařadí.

Naopak, pokud se fotografie nesplňující podmínky makrofotografie má z technického (T) hlediska hodnotit a je zařazená do kategorie makro, plyne z toho automaticky T = 0. Jednoduše nesplnění podmínek makrofotografie znamená nezvládnutí techniky, znamená nula bodů za technické hledisko. Přitom je to třeba skvělá fotografie s krásným světlem, perfektní technickou kvalitou, ale jde prostě jen o fotografii přírody, zvířete, rostliny, atp.

Zařazení fotografie nesplňující definici makrofotografie do kategorie makro se tak stává jen pózou. Někdo to může dělat naschvál, někdo z recese. Jiní z neznalosti s důvěrou v dav, který podobné snímky do makrokategorie zařadil dříve. Přitom je vědecky dokázáno, že inteligence davu je velmi nízká, někomu se to nemusí líbit, ale bohužel je to tak.

Póza, když někomu řeknu, „věnuji se makrofotografii“, to přece jen zní lépe, než když jen fotografuji přírodu. Bohužel tento přístup je jen a pouze nesmyslný, degradující makrofotografii na frašku. Jednoduše záleží jak ty snímky vypadají, jak se povedly. A ne, jestli je u nich napsáno: makrofotografie.

Mizející makrofotografie

Někdo může říct, pokud by se snímky nesplňující kategorii makrofotografie z této kategorie vyřadily, najednou by tato kategorie byla jen chudou příbuznou ostatních kategorií a navíc by se pomalu nic nového do této kategorie nepřidávalo.

Ale třeba v kategorii Pinhole také mnoho snímků není. Ale to neznamená, že by to byla díky tomu kategorie podřadná nebo špatná.

Když budu fotit hmyz nebo cokoli jiné co je malé a nebude to makrofotografie a budu říkat, že to není makrofotografie, tím spíš přece nebude přehlédnuto, když vytvořím fotografii opravdu patřící do makrofotografie.

I v rozsahu zvětšení od 1:1 do 30:1 mohou vznikat nejen a pouze technicky zajímavé makrofotografie, ale také makrofotografie postavené na zachyceném momentu nebo na kroužkovaném bokehu a dalších hrátkách se světlem a motivem. Jen to bude mnohem náročnější než v případě snímků daleko od zvětšení 1:1, resp. mnohem náročnější než jak náročné je vydávat fotografie za makrofotografie, i když o makrofotogra­fie nejde.

Světlo na konci makrotunelu

Mravenec a mšice
Luděk H

Mravenec nese mšici na pastvu v podobě listu ořešáku.

Hoďte za hlavu pózu, „vytvářím makrofotografie“, a začněte s makrofotografií koketovat doopravdy, pokud o to stojíte.

Zařazení pod klíčové výrazy

Kategorie: Makro (při zvětšení nad 10:1 po 1:1) Technika