Vlevo od vlastní stolice v plastové krabici je controller a drivery krokových motorů propojované s počítačem přes COM port. Pod stolicí odpočívá kamera Kufa 810.
Zjednodušeně jde o zařízení, které pomocí fotoaparátu s makroobjektivem umožní po částech nasnímání celé plochy planfilmu.
Snímání je podobné práci s mikroskopem, kdy se vzorkem na podkladovém sklíčku přikrytým krycím sklíčkem hýbe nad podsvícením pod okulárem a prohlíží se jeho části. Pro rovinnou vlastnost planfilmu jde v případě této digitalizace o "prohlížení" pouze v ploše, ne v hloubce.
Pro celkový počet snímků, s možným přibližným rozsahem od jedné stovky po deset tisíc, bylo nutné zautomatizovat proces snímání (posouvání filmu před fotoaparátem a exponování každé části filmu), protože ruční posuv s ruční expozicí by vedl k extrémní osobní zátěži (a to nejen časové).
1) Nastavení stolice
2) Ofocení planfilmu po částech
3) Dávkové zpracování RAW souborů před spojením do jednoho celku
4) Spojení všech snímků s přesně udanou pozicí v matici
5) Základní zpracování výsledného souboru
6) Zmenšení pro dosažení maximální bitové hloubky
7) Finální zpracování (dle potřeby)
Kroky pro úspěšné nastavení:
a) Volba a nastavení zvětšení - použití příslušných distančních tubusů, upnutí přítlačné destičky, nastavení zvětšení na objektivu, zafixování na objektivu nastaveného zvětšení, nastavení použitého zvětšení v parametrech digitalizační aplikace
b) Upnutí filmu
c) Korekce přesné pracovní vzdálenosti filmu - střídáním přítlaku filmu k distančnímu kroužku a sledováním přes lupu v LiveView přes USB v PC, zda-li je film zaostřen správně - při nesprávné vzdálenosti uvolnění sevření filmu, zašroubování/odšroubování distančního tubusu a opětovná kontrola sevřením filmu do pracovní vzdálenosti
d) Volba dalšch parametrů aplikace (překrytí snímků, rychlost posuvu, rozměry filmu, ...)
e) Nastavení výkonu záblesku a nastavení expozice fotoaparátu
f) Posun filmu do výchozí pozice (levý horní roh filmu)
Spuštěním digitalizace řízené aplikací dojde k vytvoření matice snímků podobně jako při focení panoramatu krajiny nebo ještě blíž má tento výsledek k leteckému/satelitnímu snímkování krajiny. Proti focení v krajině budou ovšem podmínky snímání stále konstantní.
Pořízené snímky budou dvou typů:
a) flat frame - snímky bez filmu v záběru
b) ostatní - zbývající snímky s kouskem filmu v záběru
Postup dávkového zpracování:
a) Vstupní soubory CR2 převést na TIFF
b) Aplikace flat frame na (časově) nejbližší skupiny sousedních snímků
Výstup z dávkového zpracování je sice objemný TIFF (bez komprese), ale pro následné spojování je to formát nejrychleji zpracovávaný.
Pro toto spojení bude využit software Autopano Giga, kterému je zadán počet snímků v horizontálním rozměru, ve vertikálním rozměru a nastaveno vícepozicové snímání scény (letecké snímkování povrchu).
Tato operace nejspíše bude docela náročná na výkon použitého počítače, protože v extrémním případě půjde o velmi objemný datový soubor. Provést ale maximum zásahů v této fázi jako například retuš špíny, retuš vad filmu, upravit úrovně a podobně, to je v tomto okamžiku nejvhodnější, protože s větším množstvím dat se tyto operace provádí snadněji.
V tomto v podstatě pro výsledek závěrečném kroku bude provedeno převzorkování na pětkrát menší rozměry v obou osách snímku. Znamená to přibližně vzetí pětadvaceti sousedících pixelů a z nich výpočet jednoho nového. Tato operace je v podstatě multisampling, kdy pokud vstupní soubor v případě ofocení nedosahoval jemnost tónů např. na úrovni 16 bitů (65536 hodnot), po tomto zmenšení to bude hodnota nejen dosažitelná, ale i překročitelná.
Pro ofocování bude použit snímač se schopností zaznamenat odstíny do škály 14 bitů (16385 hodnot jasů na jeden barevný kanál). To je ale nejen teoretická hodnota, ale navíc je při snímání film zobrazen v digitální podobě na menší bitový rozsah, který dostupných 14 bitů nedokáže pokrýt. Je to dáno vyšším dynamickým rozsahem snímače oproti dynamickému rozsahu filmu. Tím pádem ofocený film může mít digitální podobu zobrazenu ku příkladu do 8 bitů co je místo 65536 diskrétních hodnot pouze hodnot 256. Pokud je 256 hodnot (8 bitů) zobrazeno do 16b, vzniknou "mezery" (díry) mezi hodnotami. Tedy snímek, který použitou škálu hodnot nevyužívá. Pokud je ale obecně vzeto 25 osmibitových hodnot a tyto jsou zprůměrovány na jednu novou hodnotu, vzniknou polotóny mnohem jemnější, plně pokrývající dostupnou 16 bitovou škálu.